Chovatelská stanice Peridot aneb jak to začalo...

     Kdysi jsme mívali doma morčata - malé, chlupaté kuličky, které se neustále množily a my jsme se radovali z miminek, která jsme pak odnášeli do Zverexu, aby potěšila zase někoho jiného. Ale jak plynul čas, zatoužili jsme po něčem větším, vyspělejším, inteligentnějším. A tak se namanula otázka, která změnila v lecčems naše životy: "A co takhle kočku?"

     Kdo jsme vlastně "my"? Čtyřčlenná rodina, celkově. Ale jelikož táta má již zájmy jiné, a to s orientací na mineralogii, rozhodly jsme se s mámou, že péči o tyto krásné tvory převezmeme do rukou samy. A tak jsme nastudovaly něco literatury a naše volba při výběru padla na kočku sibiřskou. Po krátkém hledání mezi inzeráty jsme objevily jeden, který se nám zdál přijatelný jak cenově, tak vzdáleností bydliště chovatelů od našeho. Rodina, s níž jsme se seznámily, byla velmi vstřícná a přátelská. Po bytě pobíhaly kočky a koťata, majitelka s námi vesele hovořila o trablích, co s nimi má i o nezměrném potěšení, které jí péče o nezbedná koťátka přináší. Velmi jsme ocenily ochotu chovatelky půjčit nám koťátko, které jsme si vybraly, na pár hodin do naší rodiny. To abychom si vyzkoušely, jak se s ním budeme cítit a jak ono s námi. Musely jsme však ještě měsíc počkat, protože koťátko má přijít do nové rodiny až po13 týdnu věku. Konečně jsme se dočkaly a  odnášely jsme si domu naše sibiřské koťátko Olivii Dinu. Radosti bylo doma až na střechu.

     Zpočátku jsme sice trochu nevěděly, jak kotě uspokojit, co všechno potřebuje a jak se k němu chovat, ale den po dni jsme objevovaly, co má rádo, co ho těší a kdy prská. Oliva, jak se jí říkalo už od kotěte, zdárně rostla a jednoho dne jsme si tak s mámou řekly: "Nebylo by to krásné, kdyby po bytě zase běhalo nějaké kotě?". A tak jsme nechaly Olivu připustit a vbrzku jsme čekaly na mladé. Mezitím jsme založily chovatelskou stanici, bylo to 17. 4. 2003. Dumaly jsme nad názvem jen chvilku. Vzhledem k tátově zálibě v minerálech jsme náhodně vzaly do rukou jakousi encyklopedii a v ní jsme listovaly. Zničehonic jsme "narazily" na polodrahokam Olivín, který je shodou okolností měsíčním kamenem jak mým, tak máminým. Kromě toho nás zaujala náhodná shoda Olivín - Olivie. A protože Oliva byla naše první kočka, přišlo nám to jako znamení a tak jsme si vyhledaly odborný název Olivínu, a to je Peridot. Při zakládání stanice zvolíte několik možných názvů, z nich pak porota vybere. A porota vybrala...

     Při našem prvním porodu nastaly komplikace. Zprvu se narodila tři koťátka, krásná a zdravá. Druhého dne pilně bumbala a byla k zulíbání. Přestože jsme nechaly Olivu po porodu prohlédnout, musely jsme druhý den veterinářku opět zavolat, protože další kotě bylo na cestě. Po silných dramatech, kdy kočka nesnesitelně trpěla se podařilo veterinářce dostat kotě ven. Bylo bohužel  již mrtvé a zrovna tak páté koťátko, které bylo údajně schováno až za žebry.

     Po těchto zkušenostech jsme byly poněkud na obavách, jak se budou věci vyvíjet dál. Oliva totiž přestala vyjadřovat jakoukoli radost vůči okolnímu světu, její někdejší hravost byla tatam, rozjařené mňoukání, vítání příchozích u domovních dveří..... kde byly ty doby... Ale naštěstí se o mladé i přesto postarala ukázkově a tak ze tří koťátek vyrůstaly dvě nádherné slečny a jeden naprosto výjimečně empatický kocourek. Bohužel jsme pozdě inzerovaly a také byla špatná doba, zkrátka koťátka jsme neudaly. Také nám značně přirostla k srdci, a tak jsme si je nechaly. Takže kromě Olivie s námi bydlí také Melissa a Melsie. Kocour Merlin našel nový domov u babičky a je tam velmi spokojený.

      Koťatům byly letos v lednu dva roky. Brzy se proto chystáme některou z koček připustit a znovu se pokusit o prodej koťátek. Doufáme, že tentokrát se to již podaří, protože i přes velkou přízeň naší rodiny ke kočkám, neradi bychom jich měli plný byt :) A to je ve stručnosti asi vše o historii naší chovatelské stanice.