Oliva je naše první kočička vůbec, proto k ní máme trochu jiný vztah, než k jejím dětem. Ze začátku nás mrzelo, že je chovná, ale není chovací. Projevovala svoji přízeň jiným způsobem, než jsme čekali.Člověk si musel podrobně všímat jejího chování a učit se s ní žít a rozumět jí. Ano, chování chovných kočiček je trochu odlišné od chování domácích koček. Mazlení si musí člověk zasloužit. A mazlením nemusíme myslet, že Vám kočka hupsne do klína a olizuje obličej. I nepatrný dotyk špičkou ocasu, když kolem Vás projde a následný letmý pohled na Vás, je v jejím podání velký projev přátelství a uznání, že Vás bere, že je jí u Vás dobře. Ležení a spaní na zádech se všema roztaženýma nožičkama, s odkrytým bříškem pak je znakem toho, že se cítí v bezpečí.
Oliva každé ráno, čeká až se já, nebo dcera pohneme a jde se s námi do postele přivítat. Pár minut jí stačí, násilím ji držet nemá cenu. Má svou důstojnost a my ji ctíme. Víme, že ona ví.....
Dnes je Olivě 7 a půl roku je vykastrovaná a své rituály a návyky nijak nezměnila. Je naší nejmohutnější a nejpěknější kočkou, ale díky své bázlivé povaze, kterou zdědila po předcích ji na výstavách neuvidíte. S ostatními kočkami v naší rodině se sice snese, ale raději by měla člověka jen sama pro sebe.